Štěpán Krištof o (ne)naplněných ambicích, top zážitku, náročnosti i mixu disciplín či skvělém prostředí pro závod

Zveřejněno: 2.11.2022

Na první pohled nepopulární čtvrtou pozici obsadil na extrémním závodě Adrenalin Challenge Rce 2022 Štěpán Krištof, a to v čase 03:01:17,50. Ač na první dobrou měl i on sám vyšší ambice, následně při detailnějším rozboru postupně dojde k tomu, že z řady důvodů je nakonec umístění příjemné a závod jako takový si nesmírně užil od první do poslední minuty!

Štěpáne, při své premiéře na Adrenalin Challenge Race jste letos obsadil čtvrtou příčku. Považujete to za velký úspěch? Udělala Vám i obvykle nepopulární „bramborová“ medaile radost?
Abych pravdu řekl, tak jsem měl ambice na medailové umístění, tudíž jsem byl ze sebe trochu zklamaný. Ale na druhou stranu, závod jsem neznal a šel jsem ho poprvé – navíc jsem se přihlásil v podstatě na poslední chvíli a ani se nijak speciálně nepřipravoval. Závod pro mě byl jako zpestření mezi dalšími triatlony, takže si v podstatě na výkon nemůžu nijak ztěžovat. Řekl bych, že bronz mi utekl spíš kvůli tomu, že jsem na kole i při běhu kvůli nepozornosti minul odbočku. (rozesměje se)
 
Jak jste si v celkovém kontextu závod užil? Splnil, nebo dokonce předčil Vaše očekávání?
Celý závod je zážitek! Kombinace disciplín mi více než vyhovovala a člověka prověří ze všech stran. 
 
Která z disciplín byla pro Vás tou pomyslnou třešničkou na dortu a nejvíc jste si ji vychutnal?
Jednoznačně extreme travers, po všech disciplínách se jen „proletět“ nad Labským údolím, to je prostě pecka. Člověk si oddychne a ví, že už má celej závod za sebou a nezbývá nic jiného, než se jen v klidu slanit a doklusat do cíle.
 
A naopak, která z disciplín pro Vás byla v průběhu závodu nejtěžší? Taková, u níž jste měl třeba i mírné obavy či zdravý respekt?
Nemám moc zvládnuté horské kolo, jsem typickej silničář, co jen šlape, takže na horském kole jsem byl místy opatrný a trochu se potrápil. Jinak na plavání, lezení a pohyb ve výškách jsem celkem zvyklej, takže v tomto ohledu mi závod nedělal problém, i když samozřejmě respekt tam je vždycky.
 
Co prostředí, v němž se závod koná, Smetanovo nábřeží v Děčíně a jeho přilehlé okolí – je to podle Vás ideální destinace pro závod?
Prostředí je jako stvořené pro takový závod - vysoké skály, kopce, rovinky, vodní plocha, příroda i město na jednom místě. Ideální pro kombinaci disciplín jako na tomto závodě.
 
Líbí se Vám Děčín i jako město?
Děčín je boží! (smích)
 
Mnoho závodníků a závodnic se shoduje, že v průběhu závodu zažívají ten pravý adrenalin, který se i těžko popisuje a závod se musí zažít. Podepsal byste tahle jejich slova?
Určitě je pár momentů, jako třeba skok do nafukovacího polštáře (high jump, pozn.) nebo závěrečný extreme travers, který na jiném závodě nezažijete. Samozřejmostí je i „předstartovní adrenalin“ jako na každém jiném závodě. Tady se ale násobí počtem disciplín.
 
Závod pod děčínskou skálou je specifický a výjimečný kombinací silových a technických disciplín. Podle předchozích slov tedy vyhovoval i Vám?
Jednoznačně ano, pro mě je mnohem lepší než čistý běh, tenhle závod prověří člověka ze všech stran. Moc mi to vyhovovalo.
 
Letos prvně neproběhl start hromadně, ale intervalovým způsobem s určitým časovým odstupem. Je tohle podle Vás ideální, nebo raději vítáte „masák“?
Já mám rád hromadné starty, kde si člověk musí trochu probojovat pozici a během závodu i taktizovat s ohledem na ostatní. Na druhou stranu je při intervalovém startu člověk sám proti sobě a má svůj klid na výkon. Každému vyhovuje něco jiného. U tohohle závodu je ale problém s čekáním před disciplínami, takže je intervalový start na místě. Jinak si dokážu představit i víc čekacích míst, kde se nepočítá čas.
 
Foto: Jiří Knejp
 

Zpět na aktuality