Vítězem druhého testovacího ročníku extrémního závodu Adrenalin Challenge Race 2016 se stal s časem 1:54:30 František Rychnovský, jenž se s námi krátce po závodě podělil o prvotní dojmy, hovořil také o náročnosti závodu či jednotlivých disciplín a zároveň nastínil, zda se na jeho účast můžete těšit i v dalším ročníku ACHR.

Františku, jaké jsou Tvé bezprostřední dojmy a pocity po závodu?
Tak dobrý, užili jsme si to. Myslím si, že je to hlavně o tom si to užít. A to, že jsem vyhrál, tak to je příjemnej bonus. S tím jsem do toho šel! (rozesměje se)

Jak hodně náročný závod to byl a jak Ty osobně sis ho užil?
Ale jo, hodně. Já sportuju hodně, takže to pro mě nebyl nějaký sportovní šok, to ne. Ale jako dřina to byla, to každopádně. Ruce bolej, hlavně po tom plavání.

Kolikátý závod podobného rázu jsi v kariéře vyhrál?
Podobného rázu asi první, nikdy jsem takovýhle závod zatím neabsolvoval. Jinak jsem teda vyhrál hodně závodů. (úsměv)

Která z disciplín byla nejnáročnější?
Tady při těch sportech asi plavání. Samo o sobě náročný není, ale pak sem člověk přijede tak vyšťavenej. A ta vyšťavenost se s člověkem táhne vlastně celej závod, toho se už člověk nezbaví. Takže normálně je člověk schopnej jet na kole jako blázen, běžet jak blázen. Ale v momentě, kdy uplavete tu štreku tady po Labi, tak jste tak strašně unavenej, že už neběžíte jak střela a ani na tom kole nejedete jak blázen. To prostě nejde, ta síla tam chybí.

A naopak, která z disciplín byla tou nepříjemnější?
Jasně že sjezd (Extreme travers, pozn.), to je nejlepší. Sice to bylo krátký, jedenáct vteřin (usměje se) - jsem si myslel, že si to užiju - ale byl to takovej šrumec, že jsem se ani nestačil pořádně koukat a byl jsem ve věži.

Co příští ročník, zvážíš znovu účast?
No tak když to dobře dopadne, tak asi jo. (úsměv)