Richarde, jak se v cíli extrémního závodu Adrenalin Challenge Race 2021 cítíte? Jaké bezprostřední pocity, dojmy a zážitky se ve Vás mísí? (rozhovor byl tvořen krátce po závodě, pozn.).

Běžel jsem potřetí a měl jsem nejmíň natrénováno. Jsem rád, že jsem závod dokončil. Cítím se paradoxně nejlépe ze všech tří závodů, které jsem tady absolvoval, takže z toho mám radost.

 

Co Vaši přípravu ovlivnilo, že jste měl tak málo natrénováno?

Jednak jsem skončil s mým sportem, protože moje taneční partnerka se rozhodla skončit, jelikož jde na vysokou školu. A potom jsem si ještě prošel takovým osobním trápením, které způsobilo to, že jsem spíš jedl čokoládu a pil pivo.

 

Předčil i tak závod Vaše očekávání?

Byly nějaký novinky, hlavně třeba trasa na kolo a high jump, ten byl super! A jestli předčil moje očekávání? Já vlastně očekávání nemám, ale bylo to jiný. Nemůžu říct, jestli horší nebo lepší, to si vyhodnotím, až se dám nějak dohromady. Ale rozhodně jsem si to užil.

 

Když tedy letošní ročník porovnáte s těmi předešlými absolvovanými, byl v něčem náročnější?

To je asi těžký hodnotit, já si myslím, že teď by to třeba bylo ovlivněno právě i tím, že jsem neměl natrénováno. Byl jsem tady v letech 2018 a 2019 (obsadil osmé, respektive desáté místo), loni jsem nemohl, protože jsem měl státnice. Kdybych to měl porovnat, tak co se týká organizace, je to letos zase jiný, protože se všechny tři eventy (závod, dětská výzva i akce pro širokou veřejnost) konají v jeden den, dříve to bylo rozděleno do dvou dnů společně se slavnostmi města. Je to jiný, ale nemůžu říct, jestli lepší, nebo horší.

 

Ale rozhodně to má svou atmosféru. Paradoxně mi přijde, že je tady zase víc lidí, než když byl závod a dětská výzva samostatně v neděli. To je hrozně fajn a jsem za to rád.

 

Co je obecně na tomto závodě nejlákavější a nejpřitažlivější?

Jak už jsem zmínil v jednom z předešlých rozhovorů, je to hlavně díky tomu, že tenhle závod vám nic neodpustí. Když si vezmu třeba komerčně úspěšnější Spartan Race, tak když někomu něco nejde nebo cokoli nesplní, tak se může „vykoupit“ angličákama nebo nějakým jiným trestem. Ale tady vám nikdo nic neodpustí a buď závod dokončíš, nebo nedokončíš. To je mi hodně sympatický a závod prostě nedokončí každej.

 

Naštěstí doufám, že dneska to každej dokončí (všichni opravdu závod úspěšně dokončili). Aspoň bych si to přál, protože bylo fajn, že když jsem třeba běželi s klukama, tak jsme si plácli, povzbuzovali se, to bylo super! Výjimečnost závodu je v tom, že si člověk opravdu sáhne na dno. Kolikrát je to tak, že lidi, co dělají triatlon, tak mají předpoklady pro to být v tomhle závodě úspěšní. Ale jsou věci, který se natrénovat nedají. A to je na tom to výjimečný. (usměje se)

 

Může pro Vás osobně být závod takový pomyslný „nakopávač“ po složitým a nepříjemným životním období, které Vás potkalo?

Rozhodně! S tím jsem sem i jel. Určitě s tím souhlasím, věděl jsem, že si tady sáhnu na dno a budu ze sebe moct vybít nějaký zbytkový negativní emoce. A to se mi podařilo, protože v momentě, kdy je člověk absolutně na dně, tak pozná sám sebe v rovině, na který třeba úplně nepřemejšlí nebo se s ní nesetkává tak často. To je hrozně super!

 

Jsem za to strašně vděčnej. Letos jsem sem upřímně nejel vyhrát, ale přijel jsem to sem přežít a hlavně se vypořádat sám se sebou. A to se mi doufám podařilo.

 

Foto: Jiří Knejp