Na první dobrou se čtvrté místo jeví jako velmi nepopulární, mezi muži ho na Adrenalin Challenge Race 2019 obsadil Petr Kubín. Avšak rozhodně nesmutnil, ba naopak, i s odstupem zhruba čtyř měsíců stále mluví o závodu komplexně i svém umístění jen v superlativech.

Petře, v extrémním závodě Adrenalin Challenge Race 2019 jsi mezi muži skončil na nepopulární bramborové pozici. Mrzí Tě trochu i s odstupem času, že to nedopadlo na bednu?
Rozhodně nemrzí! Já vyhrál a rovnou dvakrát. Nejprve nad řekou Labe a pak nad sebou samým, vždyť jsem se dostal až do cíle. (úsměv) A za mnou bylo ještě 10 chlapů... A navíc - bramborová medaile je jediná, která se dá sníst. (rozesměje se)

Byl tohle doposud Tvůj největší závodně sportovní úspěch?
Ve chvíli konání Adrenalin Challenge Race vlastně ano... Potom v červnu následovalo vítězství ve věkové kategorii na OCR závodu Predator Master Weekend v rakouských Alpách, tři závody ve dvou dnech. Ale Adrenalin Challenge Race je úplně jiný šálek kávy než klasický OCR, takže rozhodně jeden z největších. (usměje se)

S jakým cílem jsi vlastně do závodu nastupoval? Jaké byly Tvoje ambice a cíle?
Závod jsem dostal k narozeninám od svojí skvělé přítelkyně Janči, takže jsem jí chtěl ukázat, že to zvládnu doběhnout. A nebejt poslední. (smích) Chtěl jsem se vejít do limitu patnácti lidí na Extreme travers - a to se povedlo.

Jak sis závod užil a co pro Tebe v jeho průběhu bylo nejsložitější? S čím jsi nejvíc „bojoval“?
Jsem už odmala adrenalinový „feťák“, takže jsem si užil každou vteřinu! Adrenalin Challenge Race je přesně to, co moje tělo potřebuje. Asi nejvíc jsem bojoval s neustále padajícím řetězem na kole, což mě neskutečně zdržovalo. A překvapivě jsem trochu bojoval se skokem z mostu, protože to byl skok dozadu - a to, jak jsem zjistil, mi vadilo, ale asi jen vteřinu a půl. (rozesměje se)

Další zástupci mužské části závodu se shodovali, že pekelně těžké bylo plavání. Souzníš s nimi? Bylo to opravdu to nejtěžší, co Tě v průběhu závodu potkalo?
Rozhodně. Už ráno, když jsme zaparkovali auto, padl můj zrak na šílenou rychlostí tekoucí řeku Labe... Plavat proti proudu? Já, sváteční plavec? Jedu domů! Ale ve vodě jsem nasadil svojí metodu pro tyhle situace - na nic nemyslet, jen tupě počítat tempa. A za pár minut jsem lezl polomrtvej a šťastnej ven, takže paráda!

A jaká disciplína, případně disciplíny, Tě naopak nejvíc nadchly?
Jednoznačně Extreme travers, skok z mostu, slanění stěny... Prostě ty adrenalinové. (usměje se)

V čem podle Tebe tkví jedinečnost a originalita tohoto závodu v porovnání s jinými podniky, které jsi doposud absolvoval?
Určitě v jedinečné kombinaci pohybu a disciplín, ať už silových, adrenalinových nebo dovednostních. V tom, jakej šrumec to od začátku do konce je, v mém případě v podstatě dvě a půl hodiny, kdy se člověk nezastaví, nevydechne, pořád musí (či vlastně chce; smích) makat a hltá každej okamžik.

Měl jsi před závodem nějakou speciální přípravu? Zaměřil ses extra na něco, co při běžném sportování až tolik neprovozuješ?
Chodím běhat. Tečka. Tím si trochu udržuju kondičku a čistím hlavu. Občas dřepuju, jezdím na kole... Ale nic zvláštního jsem nenasadil. (usměje se)

Můžeme případně s Tvou účastí na Adrenalin Challenge Race počítat i v příštím roce? A zkusíš třeba vyhecovat i někoho ze svého okolí, aby se taky zúčastnil?
Kvůli počasí chyběla via ferrata, která mě láká, takže bych určitě o účasti uvažoval, jen mě nenapadá nikdo, koho bych případně vyhecoval. Pro své okolí jsem v tomhle pořád tak trochu blázen. (rozesměje se na závěr interview)

Foto: Zdeněk Sluka