Na Adrenalin Challenge Race 2018 sice skončil až na chvostu startovního pole a extrémně vyčerpanej, přesto z něj v cíli závody doslova cákaly emoce nadšení a spokojenosti. Řeč je o Pavlu Opltovi, jehož závod zaujal natolik, že letos do toho půjde znovu. Jak loňskej závod hodnotil ze všech možnejch úhlů pohledu? Co bylo nejtěžší, kdy mu bylo nejhůř a kdy měl chuť to zabalit? A jaký vyhlídky a cíle si stanovil pro letošní rok?

Pavle, při loňským ročníku extrémního závodu Adrenalin Challenge Race jsi skončil na posledním desátým místě v čase 4:01:20 a vypadal hodně vyčerpaně. Popiš, jak ses v cíli cítil?
Byl to pro mě nejtěžší závod mého sportovního života a stálo mě hodně sil dojít do cíle.

Nepřemáhaly Tě třeba i během závodu myšlenky, že to vzdáš? Nebo ses vždycky hecnul a snažil se ze všech sil pokračovat?
Upřímně, po druhé disciplíně - 10 km jízdy na kole - jsem hledal cestičku, jak se z trati vytratit, naštěstí jsem nikde nenašel místo, kde by se celý závod dal vypovědět a odstoupit z něj. Do cíle jsem dorazil sice s vypětím všech svých sil, ale sám se sebou spokojen, že jsem se nevzdal.

Dokážeš popsat, kdy Ti během závodu bylo nejhůř?
Nejhůř mi bylo na startovní čáře, kde jsem po svém pravém i levém boku viděl ženy a muže atletických a vypracovaných postav - a v tom okamžiku mi bylo jasné, že start v tomto závodě, který jsem dostal jako dárek od Igora, byla spíše „pomsta“.

Když se na závod podíváš v globálu. V čem spočívala jeho specifičnost oproti jinejm podnikům, který jsi dosud absolvoval?
V porovnání se závody Gladiatora a Spartana je Adrenalin Challenge Race extrémně náročný na fyzickou a psychickou zátěž - a byl to pro mě unikátní závod. Sice jsem ho dokončil na posledním desátém místě, nicméně i toto umístění bylo pro mě vítězstvím nad sebou samým.

Kterou disciplínu sis užil a co pro Tebe naopak bylo nejtěžší a z jakýhokoli důvodu nejnáročnější?
V okamžiku, kdy jsem lezl ferratu, jsem z mikrofonů slyšel, že právě dobíhá první závodník do cíle a já měl ještě polovinu závodu před sebou. Po zdolání ferraty mi zkameněly nohy a stálo mě hodně usilí je opět rozhýbat.Tělo odmítalo spolupracovat a hlava byla rozhodnutá závod dokončit se ctí. Užil jsem si travers přes Labe, protože pomyšlení, že se blížím ke konci závodu a zvítězím sám nad sebou, mi dodávalo sílu.

V přihláškách jsem viděl, že letos do toho půjdeš znovu. S jakým očekáváním? A může být Tvou výhodou, že už víš, do čeho půjdeš?
Letos jsem se přihlásil, protože takto těžký závod je pro mě výzvou. Chci posunout své limity a pokusit se o lepší umístění.

Přizpůsobil jsi nějak přípravu na letošní ročník a třeba se na některou z činností/disciplín pečlivěji připravil?
Z důvodu mého pracovního nasazení jsem neměl možnost se nějak extra připravovat na žádnou z disciplín, takže závod pro mě bude opět stejně těžký, nicméně veškeré své sportovní aktivity dělám pro potěšení a posouvání sebe samého. A proto v každém závodě jsem vítěz sám nad sebou.

Jak bys nahecoval a pozval další účastníky, aby se taky přihlásili a šli do toho s Tebou? Na co se mohou těšit a jak mají šanci posunout svoje limity?
Z jednoho mého kamaráda jsem si pro tento závod vytvořil soupeře, kterého nadchla kombinace disciplín a zároveň touží prověřit si své schopnosti. Všem, kteří by zatoužili po dobrodružství, bych tento závod vřele doporučil, protože opravdu dokáže prověřit schopnost bojovat sám se sebou, odhodlání něco dokázat a nevzdat se.

Foto: Jiří Knejp