Libore, letos jste se po třech letech znovu zúčastnil extrémního závodu Adrenalin Challenge Race a skončil na osmém místě. Jak jste si letošní ročník užil?

V první řadě musím říct, že jsem do závodu oproti minulým ročníkům a jiným závodům, které mám za sebou, skočil opravdu po hlavě - a tím pádem absolutně fyzicky nepřipraven. Takže závod jsem opravdu prožíval na nejhlubší úrovni mého já! (rozesměje se)

 

Samotný závod je z mého úhlu pohledu překrásně rozmanitý, zajímavý a má své místo mezi prestižními závody. Bohužel, jak již bylo v předchozích interview zúčastněnými závodníky naznačeno, tento závod nemá takový marketingový dosah a je spíš regionálního charakteru, přičemž na druhou stranu to má i své kouzlo.

 

V čem se závod oproti roku 2018 lišil? Co pro Vás bylo největší novinkou a překvapením?

Lišil se především z organizačních důvodů díky celosvětově vyvolané situaci (přehazování termínů, spojení závodu se samotným festivalem v jeden den apod.).

 

Dále musím vypíchnout samotnou organizaci závodu ze strany pořadatelů, byla nejlepší za všechny ročníky, které jsem odběhl. Takže za mě velké díky za profesionální přístup a vychytání ,,much“ pořadatelů, i když je vždy co zlepšovat.

 

Byl letos závod v některých ohledech náročnější?

Vzhledem k tomu, že jsem v první otázce zmínil, že jsem závod absolvoval absolutně fyzicky nepřipravený, tak pro mě byl tento závod nejtěžší závodní zkouškou vůbec - a to nejen na fyzické úrovni, ale i vnitřní.

 

Má nepřipravenost vyplývala z pracovních i rodinných důvodů (stal jsem se podruhé otcem) a bohužel jsem se také nechal psychicky ovlivnit současnou celosvětovou situací...

 

Která z disciplín byla pro Vás osobně největším oříškem? Kde jste si musel opravdu „hrábnout“?

Popravdě to bylo plavání, kolo a běh.

 

Plavání – tradičně jsem přepálil začátek a díky mé nepřipravenosti se to podepsalo na celkovém závodu. Po vyplavání z vody se mě zmocnila silná dezorientace a motolice, kterou jsem musel nejprve ,,rozdýchat“, abych mohl vůbec v závodu pokračovat.

 

Kolo – ačkoliv bylo prvotní stoupání do kopce pozvolné, mé tělo na to odpovídalo silnou nevolností a zvracivostí při samotném ,,dupání“ do kopce. Díky tomu jsem přehlédl i absolutně nepřehlédnutelnou odbočku a najel si minimálně půl kilometru navíc. Tím pádem jsem se tak propadl až na poslední místo a v hlavě se mi odehrávaly ošklivé demotivující myšlenky. V pokračování závodu mě prakticky zachránily dvě myšlenky:

 

- i když jsem nejspíš poslední (což jsem nikdy nikde na závodech nebyl), tak není ještě vše ztraceno. Díky rozmanitosti závodu se mohou karty jednotlivými disciplínami ještě promíchat - a tak se malinko i stalo - a já poslední skutečně nedoběhl. (smích)

 

- travers pro mě vždy byl a je milníkem závodu, který si chci prožít - a aby tomu tak bylo, tak si ho musím v závodu zasloužit, tedy doběhnout si k němu. (usměje se)

 

Běh – u samotného běhu mě pak přepadla šílená křeč v nohou a s tím jsem se musel potýkat prakticky po celý zbytek závodu. Díky běhu jsem se po dlouhé době sám na sobě přesvědčil, že překonání sebe sama je především v hlavě - a tak to i bylo...

 

Na maximum jste si tedy závod užil právě na traversu?

Ano, travers je mým pomyslným milníkem závodu, avšak mile mě překvapil samotný seskok volným pádem do polštáře (high jump, pozn.). Prakticky hned po instruktáži, jak mám skočit, jsem v té samé vteřině skočil - a bylo to super! Je to zvláštní pocit. Každému, kdo na to má ,,koule“, vřele doporučuji.

 

Vyhovuje Vám směsice silových a technických disciplín, které tenhle závod nabízí?

V tom je právě Adrenalin Challenge Race výjimečný oproti většině závodů - a proto mě láká se stále vracet.

 

V čem dalším podle Vás spočívá jeho originalita? Čím dokáže závodníky a závodnice tak vtáhnout?

Je to určitě samotnou rozmanitostí disciplín, regionalitou (prostředím) a atmosférou, kterou tento závod od svého vzniku má.

 

Co příští ročník, máte v plánu se znovu postavit na start?

Po každém závodu jsem na tuto otázku vždy odpověděl ano - a ani letos nemohu odpovědět jinak. Otázkou zůstává, co se mi v průběhu roku přimotá do cesty a jak budu fyzicky připraven. Myslím, že horší než letos to už být nemůže. (rozesměje se) Když tedy pominu případné zdravotní komplikace, které si nechci přivolávat. (úsměv)

 

Foto: Vojtěch Mervart