Karel Vepřek o nadšení ze závodu, nádherné obhajobě vítězství, rozložení sil, hecování s konkurenty i útoku na zlatý hattrick
Podruhé za sebou poznal extrémní závod Adrenalin Challenge Race stejného vítěze, kterým se stal Karel Vepřek. Letošní ročník dokončil v čase 2 hodiny, 47 minut a 1 vteřina a krátce po doběhu do cíle z něj nadšení a euforie tryskaly na všechny strany. A tyhle pocity z něj nevyprchaly ani v průběhu rozhovoru, kdy závod a všechna jeho kouzla i nástrahy líčil s neskrývanou radostí a neustálým úsměvem na rtech.
Karle, popište svoje bezprostřední pocity a dojmy po protnutí cílové pásky (rozhovor byl pořízen krátce po závodě, pozn.). Jak chutná obhajoba loňského vítězství?
Bylo to těžký! Ale po tom, co jsme skočili do vody, už to byla paráda! Z vody jsem vylejzal druhej, po kole jsem byl třetí. Kolo letos bylo neskutečně těžký – stoupání, sjezdy – bylo to brutální, trať byla rozmočená. Ale je to adrenalin, zase Tě to nakopne a makáš dál.
V parku byla pneumatika lehoučká, mohla by bejt příště trochu těžší, aby to člověk nemusel házet skoro nadvakrát. Ještě na orienťáku jsme spolu s klukama bojovali, běželi jsme po třech. Hledali jsme osmičku, tu někdo ukradl, ještě když jsme se rozklusávali a připravovali, tak tam byla. Na desátým bodě orientačního běhu jsem klukům utekl a potom už jsem to musel valit.
Fakt těžkej byl provazovej žebřík, po lanu je to masakr, člověku potom nahoře neskutečně odejdou ruce. Ferrata byla krásná, trošku ucpaná, ale nakonec jsme se navzájem pouštěli s účastníky Main Eventu, což bylo fajn.
Plavání je parádní, proud v korytu se mění, loni byl spíš v první třetině, teď naopak tam vzadu (gestikuluje směrem k Labi). Asi je to podle vody, jak zrovna teče.
Orientace byla taky parádní, značení perfektní a jsem zase vítěz. (rozesměje se) Obhajoba je opravdu nádherná!
Co překvapení v podobě high jumpu?
No ty vado. (smích) Já to skákal asi před dvěma, třemi lety někde jako atrakci, ale nechce se Ti. Musíš skočit na záda, ale nakonec to bylo krásný. Mě osobně lákal i předchozí skok z mostu. Lano lidi láká nebo odrazuje, ale tohle je dobrý.
Když oba svoje triumfy porovnáte - kdy vybojování vítězství víc bolelo a bylo to náročnější? Loni, nebo letos?
Letos, protože jsem věděl, že nejsem na začátku první ani druhej, ač si myslím, že na kolo jsem vyjížděl první. Ale jakmile člověk přijede, ač třetí, dá se to někde dohnat. Byla tam chybička v orienťáku, kdy první je před vodou a oni ji dali za vodu. (usměje se) Kluci, co byli přede mnou, se tam zdrželi, takže jsme se potkali a doběhl jsem je.
Ono je to minutka sem, minutka tam - a v závodě je to znát. Dojmy mám nádherný, je to super těžkej závod, ale doporučuju!
Co bylo v průběhu závodu nejpříjemnější, je tam nějaká „oddychovka“?
Asi pneumatika, tu jsem ani nevnímal. Paddleboard je příjemnej, hlavně jak už člověk potom jede zpátky, tak to jede hezky. Ale „oddychovky“ jako takový tady nejsou. (dlouze se rozesměje) Ale jo, travers byl naprostá pecka. Trochu jsem se roztočil, zařval jsem si. Příjemný je i slaňování.
Mohlo hrát nějakou roli – i ve Váš prospěch – rozložení sil, jelikož z předchozích ročníků víte, kde je můžete trochu pošetřit a kde je naopak nutné do toho „šlápnout“?
Celkově je závod náročnej. Je to dané i tím, že běhám překážkový závody a tam musíš znát svoje tělo, kde můžeš jet na maximum a kde ne. Já už potom víceméně na maximum ani nechodím. Sílu je nutný rozložit třeba na 90 procent, ale jet v tom pořád. Musím si hlídat lidi, vědět, kde přidat, abys tam potom nečekal.
Tady hodně rozhoduje orienťák a dostat se první na žebřík. Než se oblečou a sundají postroje, jsou tam ztráty. A když doběhnete třeba v pěti vteřinách, tak máš rozdíl zhruba tři minuty, což je na trati prostě strašně znát.
Hecovali jste se s někým ze soupeřů před závodem?
To víš, že jo! Jakub Pilek (skončil na třetím místě, pozn.) a kluci z loňska byli hlavní hecíři. S Jakubem se známe z překážkovejch závodů, on už teď dělá i silový věci a výšlapy do vrchů, což je třeba tady Pastýřská stěna. To je nádhernej vejšlap. (smích)
Hecujeme se a zároveň podporujeme na trati, během orienťáku jsme se i radili, co a jak a kam běžet, zavolali jsme si. Člověk ale i tak musí pořád trochu myslet na sebe a makat. Každá vteřina potom v závodě na určitejch místech rozhoduje.
Bude pro Vás příští rok velkou motivací vybojovat zlatý hattrick?
(usměje se) Ty jo, zlatej hattrick, budu se snažit, no. Asi do toho zase půjdu. (smích) Už nejsem nejmladší, příští rok mi bude 45 let. Ale udržuju se v kondici, budu na to myslet, je to super závod. Tolik atrakcí člověk na závodech normálně nemá.
Takže na příští rok se budu snažit, letos jsem tady potřetí – jednou druhej, dvakrát první - takže obhajoba je jasná a musí to být i motivace pro mladší borce, aby mě porazili. Někdo mě už nějakej pátek zná, ale pokusím se. (na závěr se spokojeně usměje)
Foto: Jiří Knejp
