Druhou příčku v extrémním závodě Adrenalin Challenge Race 2019 obsadil hned za vítězným Lukášem Procházkou Karel Vepřek. Nedlouho po proběhnutím cílem na něm byly jasně patrné známky spokojenosti, únavy i řádné dávky adrenalinu proudícího tělem. Jak sám ve velmi uvolněném a pohodově laděném interview opakovaně přiznal, ze závodu samotného, disciplín i jeho atmosféry byl nadšený!

Karle, popiš svoje prvotní pocity a dojmy ze závodu, v němž jsi obsadil druhé místo.
Ze závodu mám dojmy jedině krásný. Samozřejmě působila tréma a zároveň probíhal adrenalin. Začátek mi vyšel skvěle, plavání bylo super, ač jsem poprvý plaval přes takhle divokou řeku. Nejhorší bylo převlíkání na kolo a potom kopec, jenž následoval, už jsem si tady natrénoval v týdnu, takže jsem věděl, do čeho jdu.

Bylo to báječný, jsem plnej zážitků a zároveň jsem rád, že to proběhlo bez zranění. Před dvěma měsíci jsem měl úraz kolene, dal jsem se do kupy, teď mám nějakou virózku, ale nad moje očekávání to dopadlo báječně.

Takže o to je druhé místo větší úspěch, že?
Jsem s tím maximálně spokojenej. (usměje se) Nepočítal jsem s tím, ale rozhodl o tom orientační běh. Tam jsme bloudili, míjeli se a zároveň si radili, kde co je, takže tam se i ukázala týmová soutěživost kluků, že nejsou „zákeřáci“.

V čem je v Tvých očích jedinečnost a specifičnost tohoto závodu?
Určitě je to velmi pestrou obsáhlostí disciplín, který na sebe navazujou, takže se jede bez odpočinku. Postupně se projevuje a podepisuje únava. Člověk je vyčerpanej na maximum a ještě musí zabojovat, když přemýšlí nad nějakým umístěním. Je potřeba do toho dát všechno a sáhnout si na dno. A důležitý je doběhnout a bejt fit. (smích)

A pokud bys měl Adrenalin Challenge Race porovnat s jinými závody, které jsi absolvoval?
Absolvoval jsem dost překážkovejch závodů. Každej má svoje kouzlo, záleží, s jakou vervou do toho jdete. Když jdete do každýho závodu na max, tak si z toho vyždímete to, co tělo potřebuje. Tenhle závod je určitě náročnej. Kamarád mi včera psal, že to vypadá jako nějakej rekreační závod, tak jsem mu říkal: Hele, to asi ne, kamaráde. (rozesměje se)

Náročnost je fakt obsáhlá, nevíte, jaký bude počasí, jak bude tělo reagovat na zimu a podchlazení. Dneska nám naštěstí vysvitlo sluníčko, což bylo super. Náročnost je srovnatelná s Predator Race i Spartan Race. Spartan je trochu lehčí, ale má konkrétnější překážky. Je to báječný, dobrej závod!

Co sis užil nejvíc? Na konci závodu travers?
Bál jsem se skoku, ale nakonec volnej pád a zaškrcení bylo taky super. Paddleboard skvělej, nemělo to chybu. Travers už byla opravdu taková odměna, když doběhnete nahoře na Pastýřáku. Myslel jsem, že lano je kovový, ale je normální, což mě překvapilo, ale bomba! Slanění jsem si taky užil, dělal jsem to na vojně před dvaceti lety a je to jako ve filmu - krásnej pocit.

Vypadáš ze závodu opravdu maximálně nadšený. Pokud budeš mít šanci, zúčastníš se příští rok znovu?
Určitě! Už teď s tím počítám. Chtěl jsem už loni, ale manželka mi to zakázala kvůli skoku z mostu. Ale jak mě zná, že jsem blázen do různejch sportů, tak už před Vánocemi jsem nastínil, že si závod v Děčíně rezervuju.

Přišla mě sem i podpořit, fandila, což člověku dodá hodně. Podpora na trati je báječná! (usměje se)

Foto: Radek Petrášek + Zdeněk Sluka