Jakube, v extrémním závodě Adrenalin Challenge Race 2019 jsi mezi muži obsadil páté místo. Jaké se v Tobě po proběhnutí cílem mísily pocity a dojmy? A jsi se svým umístěním spokojený, nebo jsi od sebe čekal víc?
Proběhnutím cílem ze mě spadl veškerý adrenalin a byl jsem strašně šťastnej za své páté místo, které jsme vlastně věděli už na Extreme traversu, kde se již nedalo nikoho předehnat. Dojmy byly úžasné a nebylo jich málo, stejně tak jako disciplín.

Páté místo? Pořádně jsem nevěděl, co mě čeká a jak náročné to může být - a tak jsem nečekal vlastně nic. Jen tedy nikdy nechci být poslední a vždy dám do závodu maximum, abych se umístil co nejlépe - a letos to stačilo na páté místo, které bylo mým maximem - a jsem strašně nadšenej, že jsem se takhle dobře umístil. Také jsem zjistil, kde jsou mé slabiny a na co se více zaměřit, abych si třeba v dalším ročníku polepšil.

Byl tohle doposud Tvůj největší závodně sportovní úspěch?
Ono jak se to vlastně vezme. Pár prvních, druhých a třetích míst na různých závodech už bylo, ale toto páté místo bylo něčím výjimečné a velmi cenné - a to v tom, že jsem se musel překonat ve svém strachu z výšek. A že jich tam bylo dost. (usměje se)

S jakým cílem jsi vlastně do závodu nastupoval?
Do závodu jsem nastupoval s cílem překonat sám sebe a ráno to vypadalo, že půjde i o překonávání počasí. To se naštěstí umoudřilo a já musel překonat jen sebe a pár soupeřů. (opět úsměv)

Jak sis závod užil a co pro Tebe v jeho průběhu bylo nejsložitější? S čím jsi nejvíc „bojoval“?
Závod jsem si vlastně užíval naprosto celý, jelikož jsem si jej vybral pro tu suprovou rozmanitost činností, překážek a disciplín. Jak jsem již zmiňoval, bojoval jsem hlavně se svým strachem, takže když přišel na řadu seskok do houpačky z mostu, tak jsem se klepal jak drahej pes. A myslel jsem, jak to pak už bude brnkačka.

Chyba lávky, dvě poslední nástrahy v podobě Extreme traversu, kde se mi opravdu chtělo brečet, ale slzu jsem zatlačil a pustil se směrem věž s legendárním řevem snad i u sousedů ve Spolkové republice Německo. (smích) A zase jsem myslel, že už to bude lambáda... No a slanit z děčínského zámku byla další klepavka, když jsem se měl přehoupnout přez zámeckou zeď... Pak už to konečně šlo docela i beze strachu - a hlavně jsem věděl, že za pár metrů mě čeká vysněný cíl.

Další zástupci mužské části závodu se shodovali, že pekelně těžké bylo plavání. Souzníš s nimi? Bylo to opravdu to nejtěžší, co Tě v průběhu závodu potkalo?
Asi se k chlapům přidám. Ale jen bych z mé strany podotkl, že šlo o nejtěžší část, ale ve smyslu fyzické námahy. Nikdy jsem neměl tu čest bojovat s proudem řeky a opravdu to žádná sranda nebyla, naplavali jsme o dost víc, jelikož nás proud chtěl odnést do Hřenska. (usměje se) Ale všichni jsme si s tím poradili a vydali se na další a další těžké disciplíny.

A jaká disciplína, případně disciplíny, Tě naopak nejvíc nadchly?
Strašně mě nadchl orientační běh. To bylo prostě úplně super, jakožto všechno. Ale orienťák jsem nikdy neběžel a moc se mi líbil. Člověk nemusí jen běžet či jet na kole nebo plavat, ale musí se stoprocentně soustředit, koukat kolem sebe, a přitom hraje o čas a musí makat.

V čem podle Tebe tkví jedinečnost a originalita tohoto závodu v porovnání s jinými podniky, které jsi doposud absolvoval?
To asi vím naprosto přesně. Tento závod je dělaný s láskou a ne pro komerci a pro peníze. Není stavěný pro stovky či tisíce, je koncipován pro hrstku „bláznů“ a je dělaná na sto procent - a v tom to je. Proto v roce 2020 budu stepovat na startu a budu se snažit se třeba zlepšit v pořadí.

Měl jsi před závodem nějakou speciální přípravu? Zaměřil ses extra na něco, co při běžném sportování až tolik neprovozuješ?
Před závodem jsem nic speciálně neprovozoval, soustředil jsem se na to být hlavně v kondici. Byl to běh do kopců a moje oblíbené MTB, které občas jedu i závodně - a sem tam cvičení v posilovně. Jinak třeba na paddleboard jsem si zkušebně stoupl asi 30 minut před startem. Paddleboard mě taky nadchl natolik, že jsme si s manželkou koupili každej svůj a teď jsme ho zapojili do našich sportovních činností, za což Vám také děkuji. (spokojeně a vděčně se usměje)

Už jsi to opakovaně zmínil, ale i tak. Můžeme tedy s Tvojí účastí na Adrenalin Challenge Race počítat i v příštím roce? A zkusíš třeba vyhecovat i někoho ze svého okolí, aby se taky zúčastnil?
Tak na tuto otázku jsem nevědomky odpověděl, ale aby to zůstalo pod dotazem, tak tedy: Ano, počítejte prosím se mnou v dalším ročníku Vašeho super podniku! Jednoho člověka už jsem uvrtal, ale lidi v mém okolí v tomto termínu běhají Vltava Run, takže uvidím, kdo se nechá hecnout. Ale myslím, že by se jeden, dva dali zpracovat - ale jednoho mám. (usměje se na závěr)

Foto: Zdeněk Sluka