Jakube, jak se krátce po proběhnutí cílem cítíte? Jaké se ve Vás mísí pocity a dojmy?

Krásný, bylo to pro mě hodně emotivní. Byl jsem tady v roce 2019, loni jsem nemohl, protože jsme měli covid. Všechno se to přehazovalo, termín vyšel na sobotu, následně se to přehodilo na neděli a ten den měla manželky sestra svatbu, takže se mi to převádělo na letošek.

 

Dá se říct, že jsem se po roční odmlce těšil o to víc! V roce 2019 jsem skončil na pátém místě a letos jsem se snažil ještě o něco víc zabojovat. Kolo letos bylo extrémní, ale všechno super!

 

Takže kolo letos bolelo úplně nejvíc a bylo nejnáročnější?

Já na kole jezdím, takže pro mě to nebylo nejnáročnější, ale náročný to tedy bylo. Oproti roku 2019 nebe a dudy.

 

A celkově letošní ročník závodu předčil Vaše očekávání?

Jojo, myslím si, že se organizátoři poučili z nějakých – ne přímo chyb, ty tady nejsou – menších nedostatků, zase se to posunulo vejš. Je tu nová disciplína, high jump, naopak letos chyběla „houpačka“. Minule jsme taky šli mokrou variantu závodu bez ferraty, letos jsem si i ji mohl užít.

 

Co bylo v průběhu závodu nejpříjemnější? Je nějaká z disciplín Vaší „srdcovkou“?

Asi kolo, na něm jezdím nejvíc, takže to pro mě nebyla „oddychovka“, ale to jsem si hodně užil. Paddleboard byl taky fajn. Orienťák byl suprovej, kdyby nám ovšem neukradli osmý stanoviště, který zmizelo z trasy.

 

Nahoře na traversu jsem teda „klepal bobky“, ale zvládl jsem to myslím o sto procent líp než v roce 2019. Strach byl, ale neslyšeli mě křičet v Německu. (smích) Bylo to lepší, dokázal jsem se i dívat. Minule jsem měl zavřený oči a s nimi jsem ručkoval až do věže. Teď jsem si celý přelet užil úplně na sto procent! (usměje se)

 

O závodu mluvíte hodně nadšeně a v superlativech. V čem obecně nacházíte jeho specifika? V čem tkví jeho jedinečnost?

Je úplně jinej než všechny ostatní. Běhám různý závody, jezdím na kole cross maratony, účastním se Spartan Raců, překážkových závodů. Teď jsem byl na Eurohrách, tam to bylo rozmanitý.

 

Kouzlo a krása Adrenalin Challenge Race je v rozmanitosti a náročnosti závodu – nic takovýho jsem dosud nezažil. Jsem tady skoro jako doma - jsem sice z Chomutova, ale měli jsme tady tetu, takže v Děčíně jsme byli pořád. Děčín mám jako srdcovku, takže asi i proto.

 

Jak proběhne oslava třetího místa? Máte něco v plánu?

To nemám. Mám strašnou radost, to je jasný! Ale nepiju, takže si to užiju doma s rodinou, manželka i děti mě pochválí a budeme šťastní v rodinným kruhu. (úsměv)

 

Namotivovalo Vás letošní třetí místo třeba o to víc zúčastnit se i v roce nadcházejícím a třeba zkusit sesadit z trůnu Karla Vepřeka?

Takhle už to od jedný doby neberu, co jsme strašně šel – v uvozovkách - obhajovat titul, protože jsem byl na Miladatlonu (závodě v terénním triatlonu a kvadriatlonu). Tam jsem v roce 2020 skončil první a šel jsem s odhodláním, že se musím obhájit.

 

Takže hlava pracovala, ale špatným směrem. Nakonec jsem skončil čtvrtej o 28 vteřin, takže to ego srazilo v intencích toho, že musím obhájit. Takhle to není a do dalších závodů, kde jsem taky obhajoval, jsem šel s pokorou. A dopadlo to úplně jinak, než když jsem šel do závodu s tím, že musím vyhrát.

 

Pokud půjdu Adrenalin Challenge Race příští rok, tak si to sem půjdu užít, budu chtít závodit, bejt co nejlepší, ale když skončím čtvrtej, tak skončím čtvrtej – ale s pocitem toho, že jsem si to užil a dal jsem do toho sto procent. (usměje se)

 

Foto: Jiří Knejp