V historických tabulkách už navždy bude František Rychnovský zapsán zlatým písmem, jelikož se mu jako prvnímu podařilo obhájit vítězství v extrémním závodě Adrenalin Challenge Race. Krátce po proběhnutí cílem byla na Františkovi znát velká radost, úleva, ale také únava, protože závod je opravdu výjimečný a specifický. Čím? Co bylo nejnáročnější? Jak si obhajobu užil a který ze dvou vítězných závodů byl náročnější? Na tyto i další otázky najdeš odpověď v tomto interview.

Františku, popiš nám své bezprostřední dojmy po protnutí cílové pásky jako vítěz třetího ročníku Adrenalin Challenge Race 2017.
Teďka už je dobře, spíš horší byly pocity při závodě, než po závodě. Po něm už je to sranda. (usměje se)

Co konkrétně bylo nejnáročnější?
Asi začátek a plavání, to bylo dneska fakt nejhorší. Tipoval jsem, že právě tohle bude nejhorší, a taky bylo.

V čem přesně?
Dneska byl strašnej proud, byla zima, takže asi v tom. (pousměje se)

Vítězství se Ti povedlo obhájit. Jak moc příjemné je ovládnout závod podruhé v řadě?
Já jsem na to zvyklej. (rozesměje se) Obhájit vítězství je samozřejmě moc příjemný, kdo by neměl radost. Já to tak neberu, mě sportování baví a vždycky všem říkám, že když potom někdo vyhraje nebo má nějakou medaili, tak to už je jenom jako bonus navrch. Nedělám to pro to, abych vyhrával, ale je to příjemnej bonus.

Pokud letošní závod porovnáš s loňským, byl náročnější?
Byl náročnější v podmínkách. Těžší bylo plavání, kolo – všude bylo bláto a já jsem s tím kolem víc naběhal, než najezdil, a asi čtyřikrát jsem spadnul (pousměje se). Pak už jsem byl unavenej, takže i výběh nahoru byl prostě těžkej, měl jsem úplně tuhý nohy, ale zase jsem měl náskok, tak už jsem to nemusel moc rvát.

Co příprava, proběhla nějaká a piloval jsi něco před závodem?
Nic! (smích) Ne, tak já sportuju pravidelně, běhám za Klub biatlonu Jílové (ten mimochodem letos zajišťoval střelbu v rámci AC Kids i Race, pozn.), takže naše běžecká příprava je intenzivní. Na kole jsem toho letos moc nenajezdil, mám najeto tak 200 kiláků, víc ne. A chodím plavat, ale když se potom srovnávám s plavcema, tak vždycky dostanu „čočku“, jsem plavec amatér.

Plánuješ nějakou, alespoň menší, oslavu vítězství?
(usměje se) Za chvilku si dám pivo. Ale neberu to tak, že bych musel výhru nějak speciálně oslavovat. Mám radost, že jsme doběhli. Musím říct, že taky obdivuju soupeře, protože dneska to bylo fakt těžký.

Takže je to o tom ne vítězit a rvát se o první místo, ale opravdu je to tady o tom to absolvovat. Je to fakt těžký a myslím si, že spousta lidí to prostě kvůli náročnosti nedá.

Foto: Kryštof Kalina