O závodě se dozvěděl tři dny před startem a nakonec z něj byl nadšený a odvezl si jen ty nejlepší zážitky. A i když skončil až na chvostu startovního pole, nešetřil úsměvy a těšilo ho, že se mu závod povedlo dokončit. Řeč je o Ondřeji Petrovi, s nímž přinášíme na dalších řádcích velmi zajímavý a otevřený rozhovor. A to například i o mentální přípravě sportovců, které se Ondřej věnuje.

Ondro, jaké pocity, dojmy a zážitky sis odnesl z druhého testovacího ročníku extrémního závodu Adrenalin Challenge Race 2016?
Jen ty nejlepší, náramně jsem si závod užil.

Jak těžký závod to z Tvého pohledu byl? Respektive co konkrétně na něm bylo nejnáročnější?
V rámci projektu SportHlavou.cz se profesionálně věnuji mentální přípravě sportovců a vzdělávání trenérů v této oblasti. Závody tohoto typu jsou společně s extrémními výzvami, které s kamarádem vymýšlíme a realizujeme, pro moji praxi obrovskou sebezkušeností. Snažím se záměrně připravovat co nejméně, aby pro mne byly tyto aktivity co nejnáročnější a já mohl zkoumat, jak reálně funguje psychika a jak s ní efektivně v mezních situacích pracovat. Tento závod tyto aspekty naplnil dokonale – na kole jsem jel naposledy asi před pěti lety, plavu maximálně v létě v zatopených lomech nebo u moře, neopren do vody nemám, o závodě jsem se dozvěděl asi tři dny před jeho konáním – a navíc se mi povedlo v běžecké části slušně zabloudit. Nejnáročnější pro mne bylo, když jsem zabloudil a s přibývajícími kilometry jsem se rozhodoval, jestli se nejkratší cestou nevrátit k cíli, aby na mě všichni nemuseli čekat. Nakonec jsem si zaběhl jen několik málo kilometrů navíc.

Jak se tedy na podobné závody připravuješ?
Pokud je běžecká část delší než 10 km, tak si jdu před závodem párkrát zaběhat a trochu zatrénovat na hrazdu, abych aktivoval tělo a minimalizoval riziko zranění.

Byl závod o to náročnější i z důvodu, že po většinu dne bylo chladno a pršelo? Název závodu tím dostal ten správný punc, že?
Mně osobně déšť v závodech nevadí, naopak. Člověk se alespoň hezky osvěží. Spíše mě trochu mrzelo, že jsme kvůli dešti nemohli na ferratu. Jaká disciplína byla pro Tebe osobně nejnáročnější? Jednoznačně skok na laně z mostu. Bungee jumping a podobný disciplíny jsou pro mne aktivity, z kterých mám největší respekt. Bylo to poprvé, co jsem takto skákal. Zážitek byl navíc umocněný tím, že jsem se o skoku dozvěděl asi 15 minut před startem závodu. A když to vezmu z opačného konce, kterou sis naopak nejvíc užil a na kterou ses i nejvíc těšil? Nejvíc jsem si užil třísetmetrový přelet na laně přes labský kaňon. Ve výšce větší něž 100 metrů byl úžasný výhled.

Kolika obdobných závodů ses dosud zúčastnil? Pokud je můžeš s Adrenalin Challenge Race porovnat, v čem byl ACHR zajímavý a specifický?
Poslední dva roky se na české a slovenské scéně objevilo mnoho nových závodů. Snažím se vybírat vždy ty nejnáročnější nebo ty, které jsou něčím originální. ACHR splňuje obě tyto podmínky. Je jedinečný především mixem extrémních disciplín, atraktivností lokality a rodinná atmosféra je příjemný bonus. I přesto, že jsi do cíle doběhl na poslední desáté příčce, v cíli a při vyhlašování výsledků jsi vypadal spokojeně a uvolněně.

Vnímal jsi tedy závod také jako možnost poměřit síly a užít si závod v partě fajn a podobně naladěných lidí?
To bude asi tím, že jsem si závod skvěle užil, a skutečně jsem byl spokojený a uvolněný. Konkrétně tohoto závodu se účastnili velmi kvalitní sportovci, jejichž celoroční příprava je diametrálně odlišná od té mé. Bylo by bláhové myslet si, že jim mohu, co se týká umístění, konkurovat. V závodech tohoto typu poměřuji síly především sám se sebou.

Co říkáš na účast v příštím ročníku? Zvažuješ ji? Nebo máš již v plánu, že si závod rád zopakuješ?
Přiznám se, že většinu závodů nebo výzev mám v režimu zdolání a posunutí se dále, tedy jednou a dost, protože už vím, co od takového závodu očekávat – a není to tedy až takový nápor na psychiku. ACHR je ale tak jedinečný závod, že pokud ve stejném termínu nebudu pracovat, velice rád si ho zopakuji.

Foto: Kryštof Kalina a kol.