Respondentem dalšího z rozhovorů se závodníky extrémního závodu Adrenalin Challenge Race 2016 je tentokrát Libor Riňák. Borec, jenž obsadil konečnou osmou příčku, se v zajímavém interview rozpovídal o tom, jak se vlastně závodu zúčastnil shodou náhod, kdy mu v jeho průběhu bylo nejhůře, ale i přesto závod dokončil, či o tom, jestli ho právě náročnost a další okolnosti neodradily od účasti v příštím ročníku.

Libore, jaké pocity, dojmy a zážitky sis odnesl z letošního ročníku závodu Adrenalin Challenge Race?
Abych začal od začátku... Původně jsem se žádného závodu účastnit neměl v plánu. Počítal jsem s tím, že si v sobotu sjedu Extreme travers se slaněním a to bude vše. Nicméně když jsem zjistil, že tento rok je vše jinak a že je již na sobotu naplněna kapacita, následně mi byl nabídnut samotný závod Adrenalin Challenge Race, na který jsem s radostí kývl. Vzhledem k tomu, že jsem se v minulém roce účastnil čtyřdenního outdoorového závodu Wenger Czech Adventure Race kousek od Bechyně u Prahy, kde jsme museli jakožto čtyřčlenný tým zdolat desítky úkolů a překážek - a to v časovém rozmezí do pětapadesáti hodin - o rozsahu cca 450 km - tak jsem věděl, co mě zhruba čeká. Nicméně oba závody byly rozdílné, ten v minulém roce byl především o psychické připravenosti, neustále podpoře vlastním týmem a síly se daly dobře rozložit, kdežto zde (na ACHR, pozn.) to bylo především o fyzické připravenosti, kterou jsem moc neměl a musím říct, že jsem sám se sebou bojoval. Ze závodu jsem si odnesl naprosto perfektní pocit, že jsem to nevzdal a že jsem závod se ctí dokončil bez jakékoliv předchozí přípravy. (úsměv)

Z jakého úhlu pohledu tedy pro Tebe byl závod nejnáročnější? A jak sis ho užil?
Abych pravdu řekl, sáhl jsem si ve třech disciplínách téměř na dno svých sil. V plavecké části jsem to přehnal při startu se silami a v půlce už jsem nemohl, díky tomu jsem se několikrát nalokal vody a tu rybinu jsem pak cítil po zbytek závodu v puse. Pak následovala cyklistická část do absolutně šíleného kopce, kdy se mi po celou dobu chtělo neskutečně zvracet, ale naštěstí nebylo co. (smích). V běžecké části mi absolutně zdřevěněly nohy a po celou dobu jsem běžel s křečemi jak ve stehnech, tak v lýtkách.

Kterou z jmenovaných disciplín bys označil za tu úplně nejtěžší? A z jakého důvodu?
Těžko říct, co bylo těžší. (smích) Ve vodě jsem se málem utopil, na kole jsem se málem pozvracel, zdemoloval kolo a u běhu mi vypovídaly službu nohy. (opět se rozesměje)

A naopak, která se Ti nejvíce líbila, respektive nejvíc sis ji užil?
Mým cílem bylo to dotáhnout k Extreme travers a slanění ze skály, na to jsem se nejvíc těšil. Každopádně pro mě největší zážitek nakonec byl skok z mostu na laně, to jsem prožíval ze všech disciplín asi nejvíc.

Jak těžký byl závod i z toho pohledu, že po většinu dne bylo chladno a pršelo? Název závodu tím dostal ten správný punc, že?
Ano, závod byl opravdu náročný ale víc než déšť mě spíš trápila teplota vody. Když jeden ze závodníků navrhl, abychom si ji před závodem šli vyzkoušet, tak jsem odmítl, abych si zbytečně nenabořil psychickou stránku připravenosti, protože studenou vodu já opravdu nerad. Naštěstí uprostřed Labe byla voda překvapivě teplá. (rozesměje se)

Co říkáš na účast v příštím ročníku? Zvažuješ ji? Nebo máš již v plánu, že si závod rád zopakuješ?
Co se příštího ročníku týče, tak to je něco pro mě. Čím víc šílené to je, tím víc do toho rád půjdu - s tím rozdílem, že se na příští rok důkladně připravím. (usměje se)

Foto: Kryštof Kalina a kol.