Honzo, tak jaký pro Vás byl letošní ročník Adrenalin Challenge Race? Bolelo to?

Hodně! Je to další rok i kila navíc. Letos navíc vůbec nemám fyzičku, takže jsem z toho měl respekt už před závodem. A musím říct, že letos to tedy bolelo opravdu hodně, co se týká provazového žebříku a potom dalších navazujících disciplín. Nejvíc mě křeče chytaly při běhu. Při něm jsem potkal nějakou dvojici a zeptal se jich, jestli se můžu napít piva – a evidentně jsem nebyl první ze závodníků, kdo se občerstvoval. (usměje se)

 

I přes to Vás ale letos závod opět nadchnul?

Určitě! Jsem rád, že letos bylo víc závodníků, díky tomu to bylo zajímavější. Vím, jak náročný je pořádat takový závody. Je super, že se to navíc po covidu mohlo uspořádat bez nějakých omezení. Po týhle stránce patří velký dík pořadatelům!

 

Je něco, co byste na letošním ročníku nějak extra vyzdvihnul? Co třeba bylo oproti předchozím ročníků odlišné a nové?

Nový jsou čipy pro intervalový starty. Z mýho pohledu bylo hromadný startování víc vyhecovaný. Teď, jak to bylo handicapově, tak člověk ani neví, kolikátej skončil. Ale chápu, že tohle rozhodnutí je na pořadatelích, a respektuji ho.

 

Zmínil jste náročnost běhání. Při čem dalším jste si letos musel pořádně „hrábnout“?

Ta nejhorší krize přišla opravdu při běhu, měl jsem strašný křeče, musel jsem si na chvilku sednout a čekat, až to nějakým způsobem poleví. A letos taky bylo při orienťáku opravdu hodně kopřiv a ostružiní, tím pádem to bylo hodně výživný.

 

Závodníci, kteří stejně jako Vy mají zkušenosti už z předchozích ročníků závodu, si pochvalují, že vědí, kde mají pošetřit síly či jak je co nejlépe rozložit. Hraje i tohle z Vašeho pohledu v průběhu závodu nějakou roli?

Myslím si, že ano, minimálně co se týká plavání. Člověk už ví, co může očekávat. Na druhou stranu závod je natolik nevyzpytatelný, že ačkoli jej člověk zná, tak možná je to horší z toho pohledu, že ví, co ho ještě na trati čeká. Tím pádem to někdy může být kontraproduktivní.

 

Jak moc důležitá a příjemná byla psychická podpora od Vašeho partnera, jenž i letos na závod dorazil s Vámi?

Určitě byla příjemná! Letos jsme přijeli už o den dříve, abychom si v Děčíně užili celej víkend, vzali jsme s sebou i našeho psa. Takže jsme to pojali víc dovolenkově.

 

Byli jste se tedy včera podívat i na slavnostech a hudebním festivalu Labefest, jenž probíhal na místě, kde právě stojíme?

Byli jsme se podívat a večer jsem to poslouchali z auta, jelikož jsme spali na druhým břehu Labe.

 

Jak se Vám Labefest i slavnosti zamlouvaly?

Bylo to fajn a zase něco jinýho. Myslím si, že pro lidi, co nejsou sportovci a nejdou konkrétně na Adrenalin Challenge, je to zase nějaká příjemná akce a rozptýlení.

 

Líbí se Vám Děčín jako město i jeho okolí?

Ano, moc se mi tady líbí!

 

Foto: Jakub Nedbal