Honza Boudný o náročnějším ročníku No.2, krásné ferratě, parádní dětské výzvě, nejtěžších chvílích či nejsilnějším zážitku
Před startem letošního extrémního závodu si přál vylepšit osmé místo z loňského roku, což se mu splnilo, když se dokonce probojoval až na bednu. Bronz na Adrenalin Challenge Race 2020 vybojoval Honza Boudný, jenž si závod užil opravdu na plné pecky. A o téměř nepřeberném množství adrenalinových zážitků se s námi podělil v obsáhlém interview.
Honzo, před závodem jste mi v rozhovoru prozradil, že se na závod hodně těšíte. Splnil – nebo dokonce předčil – letošní ročník Vaše očekávání?
Závod jsem si opět náramně užil, musím ale přiznat, že letošní ročník mi přišel ještě náročnější než loňský. Možná to bylo i těmi kily navíc, co jsem letos nabral. (usměje se)
Loňský ročník ovlivnilo i chladné počasí, letos při závodě panovalo příjemnější klima. Závodilo se i díky tomu lépe? Byly tohle podmínky, které Vám vyhovovaly a seděly?
Já si po loňské zkušenosti koupil vlastní neopren, ale nakonec jsem jej letos pro plavání nepoužil, což si zpětně myslím, že byla chyba. Pro mě bylo samozřejmě příjemnější letošní teplejší počasí než loňské chladno. Ale letos bylo velice důležité pít i v průběhu závodu - v tomto směru děkuji za velkou podporu mému partnerovi Romanovi.
Oproti loňsku se všem zúčastněným letos podařilo absolvovat i ferratu. Užil jste si ji?
Ferrata byla krásná. V minulosti jsem chodil některé ferraty v rakouských a italských Alpách a je super, že je v Děčíně na skále vytvořili a mohou si je vyzkoušet nejen závodníci, ale i veřejnost po celý rok. Aspoň už vím, co je děčínský „Karlův most“. (úsměv) Rád si je někdy vyzkouším i mimo samotný závod.
Těšil jste se i na travers. Byl opět fenomenální a jedinečný? A co dalšího byste letos vyzdvihnul?
Tak travers je skutečně fenomenální a jedinečný - a určitě velké lákadlo tohoto závodu. Pro závodníka je to krásná třešnička na závěr závodu, kdy už ví, že končí veškerá předchozí dřina. Ale letos jsem si po závodě všiml, kolik malých dětí se účastní dětské výzvy Adrenalin Challenge Kids – a bylo nádherné sledovat je v akci.
Věříte, že Vám v průběhu závodu mohly jakkoli pomoct zkušenosti nasbírané při loňském ročníku? Věděl jste, kde například pošetřit síly a kde je naopak potřeba do toho víc šlápnout?
Rozhodně pomohly loňské zkušenosti s plaváním v Labi, a to i při paddleboardu, který se letos jel odlišně než loni. Ale vzhledem k loňské „mokré“ variantě závodu byla koncepce některých disciplín odlišná od té letošní, takže v tomto směru to bylo pro mě i letos hodně nové.
Co bylo naopak letos nejtěžší?
Letos jsem se překvapivě nejvíc trápil na žebříku na Tyršův most, kde mi v jeho půlce totálně „odešly ruce“, když jsem předtím v krátkém intervalu za sebou absolvoval pneumatiku, angličáky a posilovací lano. Zde jsem si skutečně sáhl hodně na své dno sil - ještě jednou moc díky za morální podporu pořadatelům na této disciplíně! A jako orienťák jsem se nemile nechal vyškolit v rámci orientačního běhu kontrolami pro děti, to mě samozřejmě hodně mrzí.
Letos za sebou máte druhou účast na Adrenalin Challenge Race, takže máte ještě lepší možnost zhodnocení. V čem nacházíte jedinečnost, specifičnost a zajímavost závodu pod děčínskou skálou?
Je to skutečně závod, který vyžaduje od závodníka rychlost, zachování chladné hlavy, vytrvalost, sílu a zejména schopnost to vše správně nakombinovat. Člověk může být silný v jedné disciplíně, ale tady jich má v závodě 15 - a to je ta správná výzva. A ačkoliv jsem zatím absolvoval závod teprve podruhé, myslím, že pokaždé může závodníkovi sednout lépe/hůře jiná disciplína než v předchozích letech.
A určitě je potřeba poděkovat i celému pořadatelskému týmu, moderátorovi, fotografům a všem, kteří se na organizaci akce nějak podílí. Tito lidé myslím dotváří tu skutečnou zajímavost a atmosféru závodu.
Jaký nejsilnější zážitek, respektive zážitky, si z letošního závodu odnesete? Co se Vám nejsilněji vrylo do paměti?
Tak určitě nejsilnější zážitek je bronzové umístění v závodě, i když s ohledem na prořídlé startovní pole byla letos možnost získat medaili veliká - ale jak se říká, na to se historie ptát nebude. Ale z letošního ročníku si uchovám zejména pocit po vylezení žebříku, kdy jsem byl totálně KO se silami, ruce jsem vůbec necítil a měl jsem jít hned na ferratu.
Vaše rozhodnutí o letošní účasti padlo krátce po návratu domů. Míří stejným směrem i Vaše účast v roce nadcházejícím? Můžeme Vás na startu závodu znovu očekávat?
Ano, pokud budu zdravotně fit, tak zcela jistě příští rok opět rád dorazím a zúčastním se. Adrenalin Challenge Race už má v mých budoucích kalendářích své pevné místo.
Foto: Jakub Nedbal