Gabriela Hampelová o soupeření se svědomím, skvělé suché variantě, přátelské atmosféře i hecování na rok 2021

Zveřejněno: 18.9.2020

Loňský ročník opanovala, letos se i vinou zranění musela sklonit před dvěma soupeřkami a nakonec obsadila třetí místo. Řeč je o Gabriele Hampelové, která se svým typickým humorem a nadhledem glosovala letošní ročník, ale zároveň vážněji dodala, že si ho i přes zdravotní neduhy neskutečně užila. A příští rok chce znovu útočit na nejvyšší stupínek!

Gabrielo, po loňském triumfu to letos stačilo na třetí místo mezi ženami na Adrenalin Challenge Race. Je to zklamání, nebo vzhledem k předzávodním problémům s kotníkem to považujete za úspěch?
Tentokrát pro měl byl závod opět těžkou zkouškou, letos jsem ovšem soupeřila spíše se svědomím, tedy netlačit tělo do běhu, když nesmím a nemám poctivě natrénováno, přestože jsem se na závod velmi těšila. Úspěch to byl velký, protože jsem zvládla si závod užít, většinu ho absolvovat - a přitom si nezhoršit nohu ani nic jiného.
 
Jak mimochodem aktuálně zranění vypadá?
Výron v kotníku je ošemetná záležitost a já poprvé v životě zakouším relativně delší omezení ve sportu a zranění. Kotník se pomalu zotavuje a já se u toho učím trpělivosti. Očekávám, že nějakou dobu se to se mnou ještě povleče.
 
Oproti loňsku letos všichni účastníci mohli absolvovat ferratu, kterou jste si přála. Takže v tomto ohledu vládne maximální spokojenost?
Ačkoliv rok 2020 nepřeje mnohému, nám umožnil netradičně zkusit tento víceboj v novém ročním období a září nás odměnilo jak teplým Labem, tak suchou Pastýřskou stěnou. Měsíc před závodem jsem již byla doma se zraněním a přemýšlela, jestli do Děčína závodně či pouze fandit. Při vyhledání ferraty z roku, kdy se naposledy lezla, jsem poznala ikonickou Fronu (stejně jako na webu) a málem jsem se z toho okotila. Nicméně před závodem mě uklidnili, že je to jiná, lehčí, a tak jsem si ji nakonec vylezla, ortéza neortéza.
 
Loni se účastníci shodovali, že bylo velmi náročné právě chladné Labe. Co letos první disciplína, tedy plavání – byl rozdíl v teplotě vody oproti květnu opravdu tak markantní?
Letošních 18,2 °C oproti 13,2 °C udělá velký rozdíl na pocitové teplotě. Letos většina odvážných závodníků vyrazila do vody pouze v plavkách a všichni plavali velmi zdatně. Letos jsem byla plavecky lépe připravena, přesto však kombinace adrenalinu ze startu, šoku z doteku chladné vody a strach z proudu řeky vždy udělají své. A plavání dá všem hned na začátku pořádně zabrat. (úsměv)
 
Co jste si letos kromě ferraty naplno užila?
Letos jsem vynechala běh na 5 km a uphill, zbylé disciplíny jsem úspěšně absolvovala. Nejvíc mě asi na závodu baví ta kombinace všeho, proměnlivost disciplín a celkový spád událostí. Také jsem letos v den závodu měla skvělý support tým, bez nějž by to nešlo. Tajnou přísadou k dokonalosti tohoto závodu je ovšem přátelská atmosféra, láska k věci od pořadatelů, skvělý pan komentátor a úzký kruh závodníků. Cítila jsem se tam jako doma. (usměje se)
 
Co se Vám z letošního ročníku nejsilněji vryje do paměti? Co bylo třeba zase trochu jiné a odlišné od loňského roku.
Líbilo se mi odlišné pořadí disciplín (suchá verze závodu) oproti loňsku. Letošek pro mě byl skvělým ročníkem, díky nezávodnímu tempu jsem mohla naplno vnímat vše během závodu, popovídat si se všemi pořadateli na trati i v cíli a dobře si vše zapamatovat. (opět se usměje) Příští rok to půjde samo, a pokud zdraví dá, chci se umístit blíž k vítězi.
 
Loni se Vám líbilo provedení „adrošového“ trika a přiznala jste, že ho ráda nosíte. Předčil letošní model ten loňský?
Nejsem si jistá, proč tomu tak bylo, ale letos jsem dostala triko černé. Barva mě překvapila, jinak jsem zase velmi spokojená.
 
Dvakrát za sebou pódium, to zní jako výzva vybojovat příští rok třetí v řadě a třeba se i vrátit na nejvyšší stupínek, co říkáte?
Letos jsem závod nedokončila, nicméně byly jen tři závodnice… Příští rok zkrátka vyzývám na souboj kolegy závodníky bez ohledu na jejich – ehm – pohlaví a cokoliv. (rozesměje se)
 
Prozatím přeju všem zdraví a sílu a doufám, že se příští rok v květnu uvidíme ve větším počtu. (úsměv) Příští rok závodím znovu a se mnou budou muset dva kamarádi - a možná i tátu přemluvím.
Velký dík všem, kdo se podíleli na uskutečnění této akce! (znovu úsměv)
 
PS: Zase jsem se bála skočit z mostu, naštěstí se pán začal ptát, jestli má povolení mě shodit. (rozesměje se) Tak jsem raději zatnula zuby a skočila do prázdna. Jeho vtípky na mostě mě dostaly.
 
PPS: Příští rok možná dokonce přebrodím potok, abych byla na orienťáku rychlejší!
 
PPPS: Navrhuju přidat kajak nebo lukostřelbu. (na závěr interview se šibalsky usměje)
 
Foto: Vojtěch Mervart

Zpět na aktuality