Gabrielo, po svém loňském triumfu jste se do závodu Adrenalin Challenge Race přihlásila znovu. Je pro Vás vidina obhajoby výhry tím největším hnacím motorem?

Loni při první účasti mě výhra potěšila a jistou motivací to určitě je. Hlavním popudem k opakování závodu je ovšem fakt, že loni jsme nemohli v rámci závodu absolvovat ferratu, na kterou jsem se moc těšila. Letos tedy doufám v suché počasí. Celý závod se mi moc líbil a chtěla bych letos změřit síly se svým loňským opatrným výkonem - a udržet se blíž k rychlým hochům v čele závodu, které tímto zdravím. (úsměv)

 

Po loňském prvenství jste prozradila, že jste během závodu celou dobu bojovala sama se sebou. Budete se letos připravovat třeba trochu jinak, než tomu bylo loni?

Letos je moje příprava ještě divočejší. (usměje se) Mám za sebou 20 dní na svahu, převážně na snowboardu, ale i na běžkách. Na podzim jsem trénovala na Erasmu na Azurovém pobřeží ve Francii, konkrétně v Nice, což bylo úžasné. Teď kombinuji dle počasí kolo, běh, plavání a kruhové tréninky. Snažím se zaměřit hlavně na plavání a zlepšování techniky, tam jsem loni cítila velký otazník a chtěla bych být lépe připravena. V brzké době začnu také trénovat otužování. (opět úsměv)

 

To hlavní ale bohužel musí zůstat studium, začínám psát bakalářskou práci a k tomu mám přes 40 kreditů.

 

Teď mi ještě došlo, že před Adrenalin Challenge Race mě čeká Hradecký koloběh na 20 km s malým bratránkem a Hruboskalský půlmaraton. Doufám tedy, že kondice i regenerace budou stát tohle jaro při mně. Bacily ať se drží na hon daleko!

 

Mění se tedy před závodem nějak intenzita či náplň tréninků a sportovní aktivity?

Trénink vsazuji do svého rozvrhu, jak jen to jde, jediný název, co by ho vystihoval, je diversity training. (rozesměje se) Tudíž občas se spokojím s dlouhou procházkou, jindy vybíhám na dvanáctikilometrový běh se sobotní kocovinkou, nebo strávím 24 hodin na svahu v prašanu za 4 dny. A to je taky pořádná námaha, hlavně se občas zvednout. (opět smích) Vzorem je mi Ross Edgley, myšlenka připravenosti na všechno a mentální odolnosti.

 

Ze závodu jste byla loni nadšená. Když se s odstupem času zpětně zamyslíte, jaké se Vám na něj v obecné rovině vybaví vzpomínky a co pro Vás bylo nejsilnějším momentem, respektive zážitkem? Který jste pak třeba i vyprávěla svým příbuzným nebo kamarádům…

Tričko ze závodu nosím moc ráda a ráda i na závod vzpomínám. Po závodě jsem vyprávěla zážitky spoustě lidí. (usměje se) Na místě jsem měla podporu sestřičky a rodiny. Moc mě potěšil i komentátor (Mc Kajak, pozn.), který si během závodu stihl zapamatovat jména závodníků.

 

Líbil se Vám výběh na Pastýřskou stěnu do přírody. Je to disciplína, na níž se i letos nejvíc těšíte?

Těším se na závod jako celek, různorodost a všestrannost, toho si vážím na tomto závodu i na lidech okolo mě. Jediné, co mě trochu znervózňuje, je výjezd do kopce na začátku cyklookruhu, tam než člověk rozehřeje to zmrzlé tělíčko, tak to bolí.

 

Věříte letos v ještě silnější ženskou konkurenci, než tomu bylo v roce předcházejícím? Máte třeba echo od někoho ze závodní komunity, že do toho půjde s Vámi?

Bohužel se mi nepodařilo žádnou slečnu k závodu přemluvit. Doufám, že se nějaké najdou, určitě pokud to některá zvažujete, pojďte do toho, ladies!!!

 

Těším se také na kluky z FTVS, které uvidím na startu pravděpodobně naposledy. (rozesměje se)

 

Jak byste nalákala a vyhecovala další závoďáky nebo závodnice, aby do toho šli taky a v tomto ojedinělém extrémním závodě ukázali, co v nich doopravdy je?

Řekla bych, že dostat se do takto úzkého okruhu lidí se stejnými vášněmi, je úžasné. Závod je unikátní, osvěžující (ledově), vládne přátelská atmosféra a adrenalin teče proudem. Těším se na všechny, sportu zdar!

 

Registrace na závod stále běží na našem webu! Najdete je ZDE.

 

Foto: Radek Petrášek