V roce 2016 dokázala Karolína Šafaříková vybojovat šesté místo jako vůbec první žena účastnící se extrémního závodu Adrenalin Challenge Race. Historicky druhou dámou přihlášivší se do závodu je Bára Hamáčková, na niž se fanoušci mohou těšit v ročníku letošním. Ve velmi otevřeném, uvolněném a poutavém interview na sebe Bára prozradila řadu pikantností (nejen) ze sportovní minulosti, ale především přiblížila, čím ji závod v Děčíně a přilehlém okolí nejvíc upoutal a okouzlil.

Báro, jako druhá žena ve čtyřleté historii ses přihlásila do extrémního závodu Adrenalin Challenge Race 2018. Co Tě k tomu vedlo? Jaké byly pohnutky k Tvojí přihlášce?
(rozesměje se) Upřímně? Trochu jsi mě teď vyděsil. Nenapadlo mě dívat se na výsledky z minulých let. Ehm žádné ženy? Zajímavá novinka! (opět se rozesměje) Od svých jedenácti let jsem byla v neustálém koloběhu atletického života. Posledních pár let jsem bojovala se zraněnou nohou po lehké srážce s automobilem. Na podzim loňského roku mi došla trpělivost a se studiem na vysoké škole, prací a zdravotními nářky toho zkrátka bylo příliš. Bála jsem se, že zlenivím, přeci jenom mi celý život někdo vytvářel program. Rozhodla jsem se tak najít novou motivaci, v tu chvíli jste se na scéně objevili Vy.

Jak ses tedy o závodu dozvěděla?
Řekla bych, že to byla náhoda. Jednoho večera jsem seděla s vychlazenou plzničkou a špatnou náladou u počítače. Nějakým záhadným způsobem jsem se proklikala od jedné květnové akce až k Adrenalin Challenge. Můžeme tomu říkat třeba vyšší moc? (usměje se)

Co je pro Tebe hlavním lákadlem na celém závodu? A na kterou z disciplín se nejvíc těšíš?
Osobně se moc těším na lezecké části jako je ferratka, travers a slanění. Jsou to aktivity, u kterých pociťuji zcela jiný druh adrenalinu. Navíc, tam hraje svou roli strach, nevím, jak mé tělo bude reagovat v únavě. Na co se však těším nejvíce, je skok z Tyršova mostu, to bude taková odměna. Snad. Už teď si dovedu představit to dilema prvního kroku, kdy mozek chce a tělo stojí.

Budeš se na závod nějak připravovat a potrénuješ třeba něco speciálně?
Uvědomuji si, že plavání je má velká slabina. Z Labe mám respekt, budu se muset kousnout a začít chodit něco málo naplavávat. Dále bytostně nenávidím běh. Ten pocit chtít si zaběhat neznám. Proto hledám cestu, jak naběhat „bez běhu“. Pravděpodobně zvolím formu vteřinek, kratších úseků či kopců. Teď odjíždím na dva lyžařské kurzy, jako instruktor i jako student. Čekají mě státnice, tak snad to všechno poskládám dohromady.

Jaké jsou Tvé vyhlídky a cíle do tohoto závodu? Věříš, že bys ses mohla třeba probojovat i na bednu?
Vůbec nevím, co očekávat. Primární tedy bude závod dokončit, a to ve zdraví. Přála bych si závodit tak, abych byla sama se sebou spokojená. To se pravděpodobně nestane, ale za pokus to stojí.

Účastnila ses již v minulosti nějakých adrenalinových závodů či akcí?
Přijde mi, že můj život je jeden velký adrenalin. Jinak ale neúčastnila. Tato bude oficiálně má první. Většina závodů tohoto typu není zcela slučitelná s tréninkovým cyklem atleta. Přesto jsem prošla několika skvělými akcemi, jako je Posázavský kvadriatlon, Rakovnické cyklování, Eurohry Doksy, přírodní víceboje atd. Všechny jsem si užila, ale žádná není podobná téhle.

Máš o to větší motivaci v závodu uspět, že většina osazenstva může být opět mužského pohlaví? Láká Tě poměřit se s nimi a dokázat, že právě Ty na to máš?
Nemyslím si, že by složení závodníků něco změnilo na mé motivaci. Ta je stále stejná. S muži se v závodu také poměřovat nepotřebuji. Přeci jenom, jim složení disciplín na Adrenallin Challenge Race poněkud nahrává do karet, ale když si na konci řeknou: „Jo, ta holka není úplně marná,“ bude to pro mě příjemné zadostiučinění.

Foto: Archiv Báry Hamáčkové