Byla jedinou ženou desetičlenného startovního pole ve druhém testovacím ročníku extrémního závodu Adrenalin Challenge Race 2016. A mezi mužskými konkurenty si vedla nadmíru dobře, když závod dokončila na šesté příčce. Krátce po skončení závodu byla i přes viditelnou únavu doslova nabitá pozitivními emocemi, které si odnesla.

Karolíno, jak se cítíš krátce po závodě? Jaké pocity se v Tobě aktuálně mísí?
Úplně skvělý, fakt úžasný. Bylo to hrozně pěkný a jsem ráda, že jsem do toho šla!

Jak náročný závod to pro Tebe osobně byl?
Pro mě určitě hodně. Já totiž jenom běhám a jezdím na kole – a to slaňování pro mě bylo hrozně těžký, na tý plachtě to strašně klouzalo. Prostě mi to tam ujíždělo.

Která z disciplín pro Tebe byla nejtěžší? Právě zmíněné slaňování?
Řekla bych, že pro mě osobně to slaňování. A běh do toho prudkýho kopce byl taky docela těžkej. (usměje se)

A kterou bys naopak označila jako nejpříjemnější?
To bylo určitě skočení do lana.

Když ses dozvěděla, že budeš ve startovním poli jediná žena a budeš závodit proti samým mužům, jaký to byl pocit?
Já jsem se to dozvěděla skoro až v cíli. Takže, no, celkem jsem s tím počítala. (úsměv)

A je to příjemné zjištění, takhle závodit a držet se v tempu i kontaktu s mužskými konkurenty?
Jo, určitě. Jsem ráda, že jsem je stíhala a že jsem to dokončila. (opět se usměje)

Pokud budeš mít možnost startovat i v příštím roce, ráda ji využiješ?
Ano, určitě!

Foto: Kryštof Kalina a kol.