V roce 2016 desáté místo, letos posun na pátou příčku. Takové jsou výsledky Ondry Petra v posledních dvou ročnících extrémního závodu Adrenalin Challenge Race. Jak oba dva ročníky porovnal a který byl z jeho úhlu pohledu náročnější? Co si nejvíc užil a kde naopak zažil největší „muka“? V zajímavém rozhovoru navíc přiznal, čím je AC Race tak specifický a zajímavý zároveň.

Ondro, jak bys třemi slovy popsal svoje bezprostřední dojmy po proběhnutí cílem?
Pot, krev a adrenalin.

Co bylo nejnáročnější?
Nejnáročnější bylo určitě plavání.

Proč?
Protože byl hodně silnej proud, takže mě to trošku odneslo někam, kde jsem to úplně nečekal. A byl to trošku boj.

Co kromě plavání bys ještě vypíchnul?
Asi vůbec zorientovat se v tom terénu na Pastýřský stěně, protože se na poslední chvíli měnila trasa. Tam jsem trošku zabloudil. Ale nakonec to dobře dopadlo.

Kterou z disciplín – klidně i více – sis naopak užil a nejvíc Tě zaujala a bavila?
Nejvíc určitě extreme travers, ale to už je člověk tak unavenej, že to ani moc nevnímá. Ale určitě bych vyzdvihnul právě travers.

Když porovnáš letošní s loňským ročníkem, jehož jsi byl taky účastníkem. V čem byl ten letošní odlišný, specifický nebo zajímavější?
Byl jinej, přibyly tady nějaký disciplíny. Tím pádem si myslím, že byl i náročnější. Přibyl tady paddleboard, střelba, orientační běh, takže určitě byl náročnější, protože tady bylo víc disciplín.

A pokud bys měl podobné srovnání učinit i s jinými závody, v čem jsou specifika Adrenalin Challenge Race?
Ono se to moc s jinýma závodama nedá srovnávat, protože tenhle je fakt extrémní. Svědčí o tom i to, že se vlastně přihlásilo asi 16 závodníků, ale na místo jich dorazilo jenom devět – a z toho dva nedokončili.

Pokud budeš mít možnost a šanci, můžeme se na Tvou účast v závodě těšit i v příštím roce?
Já doufám, že jo!

Foto: Kryštof Kalina