Jakub Pilek o překonání strachu z traversu, docházení sil, zkušenostech z let minulých i důležitosti nenechat se strhnout hlavou
Ač to dlouho vypadalo, že Jakub Pilek letos na extrémním závodě Adrenalin Challenge Race skončí pátý, nakonec ho čas 02:55:58,28 katapultoval na bronzovou příčku, kterou tak bral podruhé v řadě. Finálním umístěním se ovšem nenechal strhnout, závod si šel především užít. A jak je u něj již milým zvykem, závod v globálu hodnotí neuvěřitelně pozitivně, nadšeně a s nadhledem.
Jakube, jak se letos po protnutí cílové pásky na Adrenalin Challenge Race 2022 cítíte?
Teď už se cejtím dobře, ale hoří mi po kopřivách nohy. Je z toho pátý místo, takže jak poprvé, tak teďka (Jakub nakonec skončil po doběhnutí všech závodníků na třetí příčce, pozn.).
Před závodem jste prozradil, že Vás provázely zdravotní potíže, které ovlivnily i přípravu na závod. Bylo to i v průběhu závodu znát?
Neměl jsem natrénováno, není to výmluva. Byli tady borci, který prostě byli lepší. Ale cejtil jsem se dobře a bylo to fajn jako vždycky.
Takže i přes tyhle nepříjemnosti jste ve finále se svým výkonem spokojený?
No jasně. (usměje se)
Co jste si letos v průběhu závodu nejvíc užil?
Nejspíš přelet na traversu, ten už zvládám a nebojím se. Poprvý jsem měl úplnej strach, podruhý už to bylo lepší a teďka už vím, že si přelezu, sjedu a v klidu to přejedu. Kolo bylo hezký, trasa parádní. Ale kopřivy, to prostě letos bylo zlo. (opět lehký úsměv)
Přišla na Vás v průběhu závodu nějaká krize?
Po minutě stropperu už docházely síly, potom jsme museli vylízt žebřík a ruce už jsou dva, tři metry před přehupem v totálním hellu, je to fakt těžký. Ferrata je na ruce taky nekonečná. Vyjít uphill je taky síla. Abych to shrnul, celej závod je těžkej. (spokojeně se usměje)
Mohlo Vám hrát trochu do karet to, že trať už díky předchozím účastem znáte a víte, kde lze pošetřit a případně jak rozložit síly? Může to mít vliv?
Určitě to může mít vliv. Ale jak je vidět na tom, jak jsem skončil, tak to vliv nemělo, že. (smích) Ne, znal jsem kolo a podle mezičasů, jak jsme koukali, tak jsem zajel druhej nejlepší výsledek. Potom jsem se zhoršil, naopak něco jsem si zlepšil.
Jaký nejsilnější zážitek si z letošního ročníku odnesete?
Že jsem se nenechal strhnout hlavou, že musím něco obhajovat, tak jak se mi to jednou stalo. Hlavu už mám nastavenou tak, že i kdybych byl poslední, tak neřeším nějaký obhajování a jdu si to prostě užít. Ale přitom zároveň jedu na „plný koule“ a nedám to ostatním klukům zadarmo.
Líbilo se Vám, že letos bylo ve startovním poli víc závodníků než loni a konkurence tím pádem byla silnější?
No jasně, ale konkurence je tím větší. Změna v intervalových startech je taky specifická v tom, že člověk nemá přehled o svým čase. To je minus pro závodníka, například na kole neví, zda jede dost rychle, nebo naopak pomalu. Ale to je právě faktor, že musíš neustále šlapat, běžet nebo pádlovat a jet přitom naplno.
Byly naopak tyhle rozestupy pozitivní v tom, že jste se nikde tolik „nejštrejchli“ a nevznikaly zbytečné prostoje či zdržení na stanovištích?
Stejně jsme se zdržovali. Ale bylo to nastavený tak, že když čekáme, tak se nepočítá čas. V tomhle to bylo dovymyšleno suprově. (úsměv)
Foto: Jakub Nedbal
